De Todo, De Viaje

Ahoj pratele, nakonec se zase vracim ke svemu oblibenemu jazyku a to hlavne proto, ze uz muj blog nikdo z cizincu necte...asi hlavne kvuli nedostatku prispevku :-) Nicmene, byl jsem ted vpodstate tri tydny porad na cestach (ackoliv ten prvni jen po okoli) a musel jsem si ty zazitky, jak rika Eliska: "Nechat ulezet". Hlavne proto, ze kdyz jsem minuly tyden napsalsest stran, tak jsem se rozhodl vlozit fotku. Jenze mi to hodilo misclick a vse zmizelo v nenavratnu. Tak jsem se na to vys... a nechal to ulezet dalsi tyden ( ty myslenky).
Vracim se tedy druhym pokusem k prvnimu tydnu mych cest. Vse zacalo stylove v pondeli, kdy me navstivil muj 27-lety stryc se svoji pritelkyni vod Varu Zuzkou, oba ucitele zdarne projeli Madridem a v podneli v devet hodin prijeli do Ciudad Real. Privitala je tortilla, vino, queso a vsechno tohle moc tradicni. Povidali jsme dlouho, ostatne jako pokazde, kdyz se jednou za rok vidime. Kdyz jste ale s nekym v detstvi sdileli vanu, nikdy neni problem :-). S Tomasem a Zuzkou jsme se podivali do Toleda ( vzali jsme Milu, ktery jinak nevytahne paty, Krystof Harant z nej asi ale nikdy nebude). Jeli jsme v aute, ktere nam stedre sverila ma bajecna spolubydlici a kamaradka Fanny. Ve stredu jsem musel den obetovat skole a tak jsem odeslal mile pribuzne do male vesnicky Almagra, ktera je odsud kousek vlakem a krome praveho klasickeho divadla nabizi tez nadherne interiery domu. Dalsi na rade byli vetrne mlyny v oblasti vesnicky Criptana, odkud jsem si privezl famozni fotky, bylo tam jak jinak nez vetrno. Nakonec jsme si o vikendu dali Las Tablas de Daimiel, kam s nami jela i Fanny ( ujala se vlady nad svym petit pezo- mimochodem kdyz ho ridi tak vypada jak ta sestricka z filmu o cetnicich s Funesem). Jedna se o rezervaci bazin, ktera je v poslednich letech tak vyschla az beda- putos agricultores. V nedeli jsme si dali oddych na baleni a louceni a v pondeli rano jsem zanechal mileho uncla Toma se Zuzkou ve svem malem pokojicku a odjel do Maroka. Uzili jsme si to a jsem rad, ze alespon nekdo z cele rodiny me poctil svou navstevou.
Vse bylo hodne narychlo a nase Maroco Rally team jsem potkal az na srazu v byte moji nemecke kamaradky Frances, krome ni se vypravy zucastnila stara znama Ali, toho casu pravnicka z Krakova studujici v Toledu, jeji braska Krczysek ( snad takhle nejak), ktery neustale rikal kurva a nakonec pan majitel auta, ridic, bubenik metalove kapely, abstinent, tiskar padesatieurovych bankovek ( pracuje v fabrice, ktera je vyrabi pro celou EU v Madridu) a hlavne vybornej clovek Jose.
Sefka itinerare Ali naplanovala na prvni noc spani u kamaradky v Seville, zel tento plan nevysel, protoze Ekvadorske majitelky bytu chteliza nase prespani 20 ecek za osobu. Tak jsem se rychle nabidl, ze bych o nejakem spani v Andaluzii vedel a hadejte kam jsme zatocili? Ne na Belehrad ne, ale na Granadu. Casu, ktery jsme na sebe s Martinkou meli nebylo mnoho, ale videt se takhle nahodou po mesici bylo super :-) Jen o me mela trosku strach, to vzdycky potesi. Rano Martinka dostala pusu na schodech a my jsme vyrazili smer Tarifa ( pristav), neprijemnym prekvapenim pro nas byla cena trajektu. Za preplaveni sebe a auta jsme mezi peti lidmi zaplatili 80 euro kazdy. Vracetse holt nikomu nechtelo. V Maroku nas hned na zacatku cekal kulturni sok. Na celnici na vtipne rozdali papiry v arabstine a francouzstine- pry vyplnte to- data o automobilu. Nerozumneli jsem nic, tak se nam nabidl mistni opruz ze za 20 ecek to vyplni. Jose ho poslal nekam a nakonec nas po pulhodinovem cekani obslouzil pan celnik a zaadarmo. Prvni zkusenost s mistni tradici odrbat cizince z jakehokoliv duvodu byla za nami a my se po neoznacenych silnicich vydali na Fez. Bohuzel jsme jako spravni turiste zvolili cestu horami a bez dalnice anakonec jsme skoncili ve stotisicovem Chauenu. Velmi tradicni horske mesto bylo super levne ( hotel za pet eur se sprchou a obcas i teplou vodou) a take se ukazalo byt rajem hasise a navic tolerovanym, neco jako Holandsko v Evrope. Hned se na nas nalepil nejakej typek a holky ho nechteliposlet do haje protoze byl slusne oblecenej. Nakonec seukazalo ze mame stesti a je to sestrak ( od sestricky, ale tam to zeny nedelaji), ktery pracoval v Saudske Arabii, umel francouzsky, spanelsky, anglicky a Arabsky- mazec. Prosli jsme si nocni centrum videli mesitu, dali si kuskus a hura na kute.
Rano jsme se takticky vzbudili uz na osmou a zmizeli smerem Fez. Z auta jsme meli moznost pozorovat hornatou krajinu, ktera byla tak zelena a tak lesnata, ze mi to uplne zkazilo predstavu o Africe. Po ceste stali chlapci nabizejici hasis a vzdy vehementne mavali. Silnice byla dost spatna, navic zacalo prset a padla mlha a aby toho nebylo dost, meli jsme to ve vyssich polohach se snezenim. Silnice byla uzka, srazy vysoke, nekdy ledovka, mlha jak mliko, my letni gumy, radsi nebudu pokracovat, kdyby jsi to nahodou cetla Mami. Co se tyce silnic tak urcite stoji za zminku skladba aut, moc jich nebylo a kdyz uz nejake tak jedine Mercedes z osmdesatych let a v nem tak 8-12 Marokancu, tam vedi co to znamena vytizit auto, ekologove :-)
Do Fezu jsme bohuzel dojeli dost pozde a ani vlastne nebyl moc cas hledat levny hotel. Ubytovali jsme se v peti hvezdach za dvacet ecek v hotelujen pro Evropany, bylo to navic se super snidani. Vecer jsme sli zase do centra na cumendu a byl to zase vlastne hlavne trh, vubec mi prislo, ze jsme tam byly vic na nakupeh nez na vylete, kazdy nekomu neco slibil a Maroko je tak velky, ze jsme v tech mestech opravdu moc nepobyli a Marakes je pekelne daleko. Tak Frances jako spravne Nemka zase nakupovala, my se koukli na hrad a skakli do mistniho baru na jidlo, ktere bylo levne a dobre. Holt Fez- univerzitni mesto.
bim bam zvon...uz me boli ruce tak to mate na pokracovani, kazdopadne dekuji, ze vas zajimam natolik , ze jste to docetli az sem.