Ahoj vsichni...mam ted moc zkousek a malo casu, ALE nastesti mam perfektni slecnu, ktera za me v posledni dobe zvlada i psat blog.Takze tady to mate:
Cituji:
Tak jsem se rozhodla, alespoň já tento blog oživit... Doufám, že ho jěště někdo čte... no alespoň já budu při příští návštěvě překvapená, že je tu další komentář.
Jen ve stručnosti, protože podle lukášova tempa a podle zážitků, který má, by se k tomuhle dostal, tak asi v srpnu....
Jednoho slunného odpoledne, jsme se Lukáš a Já vydali na výlet do Madridu.. nevim proč, ale asi proto, že jsme měli permanetky na zápas Madrid X Sevilla, jsme se vydali přímo na stadion Santiago de Bernabeu (kapacita 90 000 - vyprodáno). Zápas to byl dobrej, hlavně proto, že Real Madrid vyhrál a když dali branku, tak ta atmosféra stála za to. Měli jsme fakt štěstí, protože lukášova kamarádka nám od známého sehnala permanentky na fakt dobrý místo...taky jsem si koupili šálu, udělali hromadu fotek...
no jinak asi nic, jen poprosim Lukáše,ať jsem přidá aspoň fotky, nebo aspoň fotku mě :-))))

Tady mas tu fotku Marti...jen jsem se tam prifaril...
Kvizova otazka: Jakou jmenovku ma Martina na zadech?
St. Bernabeu...SVATOSTANEK, kdo nebyl neuveri....

Reseni predesle kvizove otazky

Martinka mezi konskymi zadky :-)
Atmosfera pred stadionem...
Bernabeu hodinu pred zapasem...
Tak tomuhle se rika alibista...Slovan, Real vsechno jedno :-) se tesim na Martinciny komentare
Takhle vitalo 90 000 fanousku Madridu fotbalisty FC Sevilla ( cti Sevija)...hrali k tomu Nejdriv Carminu Buranu a pak Pochod Imperia ze Star Wars ( Madridu se rika Galacticos), ja bejt ze Sevilly tak se tam na miste podelam strachy...holt domaci prostredi
JA
Utkani je v plnem proudu....
To nejhezci na zaver...fotka z oslavy Luisovych a Markovych narozenin
un Beso a todos Luk

De Viaje- pokracovani

Tak jsem zpet a hlasim se ze Ciudad Real, abych dokoncil tuhle dlouhou a krkolomnou historii. Ve Fezu jsmese druhy den rano probudily v nasem 5hvezdickovem apartmanu pouze pro cizince odhodlani v poslednich dvou dnech navstivit Marakes. Tam jsme po krasne dalnici dorazili az k veceru a jeste vetsi problem byl sehnat hotel v centru. Nakonec nas v jednom roztomilem hostelu ubytovali v necem co trosku pripominalo staj za krasnych 16 euro- nastvalo nas to solidne, ale kdyz jedete na blind, co muzete delat....Jeste za svetla senam podarilo navstivit mistni kralovsky palac, kde byly hlavne ruiny a capy. Jiz za tmy jsme vyrazili na hlavni namesti o kterem nemam ani tucha jak se jmenuje. Holky se nechali malovat henou a nakupovali a ja jsem pozoroval s Josem krotitele hadu...cupr zazitek, ale za fotku 20 ecek. Po narocne prohazce centrem, ktere bylo spis takovy prevleceny suprac jsme se rozhodli na namesti se najist. Nalakalinas na levne jidlo za tri a pul eura a jak tak nosili ty dobrutky a my bastili tak nas nakonec skasli o deset- smejdi a jeste chteli dysko jsme je poslali nekam a oni nas taky. Nejlepsi nakone ovsem bylo ze Ali se dala do reci s postarsim arabem, ktery tam vecerel s rodinou a vypadlo z nej ze studoval 5 let Dejiny umeni v Krakove a mluvil bajecne polsky ( pry). Ten nas pozval na kafe a my se dali do reci s jeho dcerami 16 a 18 let a pochopili jsme, co to znamena byt vychovavan k jedne vire, detailne nam vylicili jak se citi dobre s Islamem a jak je jejich vira nejlepsi a kdyz jsem se pak zeptal kde cestovaly, tak mi rekly, ze nevystrcily paty z Maroka. Trosku jak mormonskej vyplach, ale lecos se da skousknout kdyz Vam nekdo plati kafe...:-) Rozloucili jsme se a druhy den rano se vydali zpet do Tangeru vyhodit Ali a Krczyzka ( jejiho brasku). To se take staloa v podvecer jsme vyrazili do Ceuty jednoho ze dvou mest na Marockem pobrezi, ktere parti Spanelsku. V soucasne dobe funguji hlavne jako vojenske zakladny takze je tamkotel zelenacu...My jsme tam prijeli zrovna o velikonocnim tydnu a to jsou vsude ve Spanu procesi, v Ceute, obklopene Islamem to berou super vazne a procesi tam delaji i jednotlive vojenske utvary. Mimochodem, jestli Vam neco rika jmeno Franco, tak ten delal karieru u cizineke legie prave v Ceute a Mejille ( druhe sp. mesto). Ceuta se mi libila opravdu moc no a pak jsme v noci vyrazili zpet do Maroka na parkoviste vedle trajektu v Tangeru prespat. Ve tri jsme si nadlouhe ceste dali puazicku na horskem stitu, ja to vyuzil a po dvou dneh se poradne vys... . Po prekroceni hranic druhy den rano ( nemuzu si pomoct ale citil jsem jistou ulevu, Maroko bylo dost unavne) jsme zamirili jiz jen ja, Fances a Jose na atlantske plaze v okoli krasneho Cadizu a do mesta samotneho na ktere urcite nezapomenu. Nasledovala celonocni cesta nahoru do Ciudad Real a zaslouzeny odpocinek...dekuji vsem objetavym ridicum- hlavne Josemu a slibuju ze siv lete poridim ridicak :-)
Tady pauza na piti a pokracujeme tentokrat s Jirkou a Jitkou...

De Todo, De Viaje

Ahoj pratele, nakonec se zase vracim ke svemu oblibenemu jazyku a to hlavne proto, ze uz muj blog nikdo z cizincu necte...asi hlavne kvuli nedostatku prispevku :-) Nicmene, byl jsem ted vpodstate tri tydny porad na cestach (ackoliv ten prvni jen po okoli) a musel jsem si ty zazitky, jak rika Eliska: "Nechat ulezet". Hlavne proto, ze kdyz jsem minuly tyden napsalsest stran, tak jsem se rozhodl vlozit fotku. Jenze mi to hodilo misclick a vse zmizelo v nenavratnu. Tak jsem se na to vys... a nechal to ulezet dalsi tyden ( ty myslenky).
Vracim se tedy druhym pokusem k prvnimu tydnu mych cest. Vse zacalo stylove v pondeli, kdy me navstivil muj 27-lety stryc se svoji pritelkyni vod Varu Zuzkou, oba ucitele zdarne projeli Madridem a v podneli v devet hodin prijeli do Ciudad Real. Privitala je tortilla, vino, queso a vsechno tohle moc tradicni. Povidali jsme dlouho, ostatne jako pokazde, kdyz se jednou za rok vidime. Kdyz jste ale s nekym v detstvi sdileli vanu, nikdy neni problem :-). S Tomasem a Zuzkou jsme se podivali do Toleda ( vzali jsme Milu, ktery jinak nevytahne paty, Krystof Harant z nej asi ale nikdy nebude). Jeli jsme v aute, ktere nam stedre sverila ma bajecna spolubydlici a kamaradka Fanny. Ve stredu jsem musel den obetovat skole a tak jsem odeslal mile pribuzne do male vesnicky Almagra, ktera je odsud kousek vlakem a krome praveho klasickeho divadla nabizi tez nadherne interiery domu. Dalsi na rade byli vetrne mlyny v oblasti vesnicky Criptana, odkud jsem si privezl famozni fotky, bylo tam jak jinak nez vetrno. Nakonec jsme si o vikendu dali Las Tablas de Daimiel, kam s nami jela i Fanny ( ujala se vlady nad svym petit pezo- mimochodem kdyz ho ridi tak vypada jak ta sestricka z filmu o cetnicich s Funesem). Jedna se o rezervaci bazin, ktera je v poslednich letech tak vyschla az beda- putos agricultores. V nedeli jsme si dali oddych na baleni a louceni a v pondeli rano jsem zanechal mileho uncla Toma se Zuzkou ve svem malem pokojicku a odjel do Maroka. Uzili jsme si to a jsem rad, ze alespon nekdo z cele rodiny me poctil svou navstevou.
Vse bylo hodne narychlo a nase Maroco Rally team jsem potkal az na srazu v byte moji nemecke kamaradky Frances, krome ni se vypravy zucastnila stara znama Ali, toho casu pravnicka z Krakova studujici v Toledu, jeji braska Krczysek ( snad takhle nejak), ktery neustale rikal kurva a nakonec pan majitel auta, ridic, bubenik metalove kapely, abstinent, tiskar padesatieurovych bankovek ( pracuje v fabrice, ktera je vyrabi pro celou EU v Madridu) a hlavne vybornej clovek Jose.
Sefka itinerare Ali naplanovala na prvni noc spani u kamaradky v Seville, zel tento plan nevysel, protoze Ekvadorske majitelky bytu chteliza nase prespani 20 ecek za osobu. Tak jsem se rychle nabidl, ze bych o nejakem spani v Andaluzii vedel a hadejte kam jsme zatocili? Ne na Belehrad ne, ale na Granadu. Casu, ktery jsme na sebe s Martinkou meli nebylo mnoho, ale videt se takhle nahodou po mesici bylo super :-) Jen o me mela trosku strach, to vzdycky potesi. Rano Martinka dostala pusu na schodech a my jsme vyrazili smer Tarifa ( pristav), neprijemnym prekvapenim pro nas byla cena trajektu. Za preplaveni sebe a auta jsme mezi peti lidmi zaplatili 80 euro kazdy. Vracetse holt nikomu nechtelo. V Maroku nas hned na zacatku cekal kulturni sok. Na celnici na vtipne rozdali papiry v arabstine a francouzstine- pry vyplnte to- data o automobilu. Nerozumneli jsem nic, tak se nam nabidl mistni opruz ze za 20 ecek to vyplni. Jose ho poslal nekam a nakonec nas po pulhodinovem cekani obslouzil pan celnik a zaadarmo. Prvni zkusenost s mistni tradici odrbat cizince z jakehokoliv duvodu byla za nami a my se po neoznacenych silnicich vydali na Fez. Bohuzel jsme jako spravni turiste zvolili cestu horami a bez dalnice anakonec jsme skoncili ve stotisicovem Chauenu. Velmi tradicni horske mesto bylo super levne ( hotel za pet eur se sprchou a obcas i teplou vodou) a take se ukazalo byt rajem hasise a navic tolerovanym, neco jako Holandsko v Evrope. Hned se na nas nalepil nejakej typek a holky ho nechteliposlet do haje protoze byl slusne oblecenej. Nakonec seukazalo ze mame stesti a je to sestrak ( od sestricky, ale tam to zeny nedelaji), ktery pracoval v Saudske Arabii, umel francouzsky, spanelsky, anglicky a Arabsky- mazec. Prosli jsme si nocni centrum videli mesitu, dali si kuskus a hura na kute.
Rano jsme se takticky vzbudili uz na osmou a zmizeli smerem Fez. Z auta jsme meli moznost pozorovat hornatou krajinu, ktera byla tak zelena a tak lesnata, ze mi to uplne zkazilo predstavu o Africe. Po ceste stali chlapci nabizejici hasis a vzdy vehementne mavali. Silnice byla dost spatna, navic zacalo prset a padla mlha a aby toho nebylo dost, meli jsme to ve vyssich polohach se snezenim. Silnice byla uzka, srazy vysoke, nekdy ledovka, mlha jak mliko, my letni gumy, radsi nebudu pokracovat, kdyby jsi to nahodou cetla Mami. Co se tyce silnic tak urcite stoji za zminku skladba aut, moc jich nebylo a kdyz uz nejake tak jedine Mercedes z osmdesatych let a v nem tak 8-12 Marokancu, tam vedi co to znamena vytizit auto, ekologove :-)
Do Fezu jsme bohuzel dojeli dost pozde a ani vlastne nebyl moc cas hledat levny hotel. Ubytovali jsme se v peti hvezdach za dvacet ecek v hotelujen pro Evropany, bylo to navic se super snidani. Vecer jsme sli zase do centra na cumendu a byl to zase vlastne hlavne trh, vubec mi prislo, ze jsme tam byly vic na nakupeh nez na vylete, kazdy nekomu neco slibil a Maroko je tak velky, ze jsme v tech mestech opravdu moc nepobyli a Marakes je pekelne daleko. Tak Frances jako spravne Nemka zase nakupovala, my se koukli na hrad a skakli do mistniho baru na jidlo, ktere bylo levne a dobre. Holt Fez- univerzitni mesto.
bim bam zvon...uz me boli ruce tak to mate na pokracovani, kazdopadne dekuji, ze vas zajimam natolik , ze jste to docetli az sem.

Tiempo pasa

Hi everybody,
we have like 25 degrees here and it makes me feel goooood :-). Anyway, lots of things have happened. The carneval week was unusual experience. I finally decided to disguise me as Cupid ( Amor or whatever you want) and take advantage of my curly hair, you can judge yourselves, am I not cool? The girl is my favourite flatmate Fany and she was a middle- age bitch or something , I' am sorry Fany I don't quite remember :-)

Mark, Fany, Kenan ( Turkia),Ticho ( her recent boyfriend from Bulgaria) and me ( I sincerely hope there won' t be many comments)

At the end of the same week, Martina came to spend several days and relax, we went out the very first night and there is a result.

However, the show was going on Friday, when we went with my friends to Almagro, small village like ten minutes in train from Ciudad Real. Almagro was capital of the province during the 16th and 17th century and has a lot to offer, unfortunately we weren't that sophisticated to apreciate cunning architectural solutions of local master, but the Plaza Mayor was wanderful...

And finally, on Sunday???? There was a huge carneval parade in Ciudad Real. I really liked it despite unusually cold weather.My friends Sylvia ( a Spanish girl), Nemo ( dead fish) and Martina ( quite frozen). This was a kind of allegory chart....
This is my favourite one, there were some rumours, that they had seen Jarda cooking that Chinese stuff :-)
This group performed a parade named El Mundo de los Payasos ( World of Clowns )

The Queen of the Parade....
Penguins in Spain, some kind of invasion apparently...

Carnaval

Hi everybody, It`s a pleasure to write to you again from my temporal residence in Ciudad Real. Several weeks has passed and here is the news. We have played two football matches this week. Unfortunately, we haven`t won. We have even lost in a very significant manner- 4:1 and 5:0. Of course it is not my fault. My teamates are unskilled ( especially this English guy :-) ) and I have had to play injured and so on :-)...Anyway, there is a carnaval next week, so I plan some kind of disguise, but still don`t know what to chose, here are the options : Elvis ( yet well known) , a bitch or a princess. You are welcome to suggest anything in your commentaries, because I`m completely at loss.
I`m so sorry that I still find myself unable to post the fotos I promised, but I`m really short of time these days. My girlfriend is coming next week, so I suppose you won`t see the fotos soon. As the weather has changed a lot, they are off topic anyway. The summer has come this week- a welcomed guest. Remember one of the basic rules of Spanish climate. There is no spring, there is no autumn, just summer and winter. We have like 25 degrees during the day right now, which is marvellous and means that summer beggins. I love this feeling when you walk down the streets just in the t-shirt after a long period of unbearable weather ( not that unbearable in Spain).

I hope you all have a good time and relax after demanding exams, Adios Lukas

It has been a long time...

Hi Guys,
I has been a long time since I wrote the last phrase. Anyway, I can proudly announce you that I passed all my partial exams and I got back the life of Erasmus with all its advantages and hangovers ( joke ). My girlfriend is going on well with her exams ( at least according to the last news). I have experienced a snowstorm here in Ciudad Real like three weeks ago, I have some marvellous fotos, hope I will be able to post them soon. This was the first snowstorm here in the last thirty years. It was really funny to see all the adults playing like children. Two distinguished Spanish ladies of certain age were making snowman and fighting their grandchildren with snowballs.
But snow has melted fast and there is almost no evidence right now. Hand by hand with the snow our relationships with the new incoming Erasmus are melting, however, I think it will never be like at the beginning. We were reinforced by two Turkish guys, two girls from Litva, FIVE Slovak girls and a horde of screaming Italians. Que catso dicci!!! So I am forced to speak Czech ( I am not particularly glad for that) from time to time and help our Slovak sisters :-) We also got the timetable of El campeonato del Rector ( like an university championship in football) and we will play in the 14 of February. YES, I hope it will be more than two matches. I also decided to try to cook some typical Czech dish. So I publish my new cooking experience soon.
Don`t worry be happy!!! Besitos amigos

Who likes to be ill...

Wow, are you glad to read "me" again? When I wrote last time, you missed the last disaster of the day, which passed on monday evening. I suddenly got sick just before the exam. Looking back on it, it was quite a fun. I wrote my exam having a really really high fever. I was not able to see properly and overlooked the whole part of the exam. To be honest, it was like being drugged ( I have never taken drugs :-), it is just for the ones who can imagine). Fortunately, my classmate Micele ( Italia) gave me a hint that something was wrong and I managed to finish in time. So I spent the whole week in bed playing computer games and reading a book named Makom, which is a kind of academic`s personal diary ( so I should be inspired). If you now a expect deep reflection of my recent health problems, I have a piece of advice for you: Piss of the illness, stay healthy.
This week was quite painful and boring. However, even when you are sick, life goes on ( I hate this phrase, but I` m not that good at English to find a substitute). It is always very sad, when everybody goes out and you have to stay at home. On the other hand, people often come to our flat so I managed to see Lauren ( the USA) and Laura ( Canada) and they both cheered me up a lot. Puta Telefonica! I hope that I will pass the next week in Granada supporting the best girl I know.